Druhý diel o stavbe modulu v mierke TT (1:120) vlečkového areálu inšpirovaného (čítaj voľne) podľa predlohy OFZ, a.s..

V tejto časti sa zameráme na tzv. hrubé stavebné práce, t.j. návrh jednotlivých segmentov, ich nôh a uchytenie nôh. Pozrieme sa aj na to ako jednotlivé segmety spojiť spolu tak, aby to bolo ľahko opakoveteľné a stále kvalitné. Nakoniec sa pozrieme na zameranie a pokládku koľají.

V rokoch 2014/2015 som uviedol sériu článkov o stavbe jedného modulu, kde vzniklo posunovacie "peklo" - po anglicky "Inglenook". Postupom času dozrelo prirodzené rozšírenie tejto drobnej hračky, ktorá na stretnutiach verím pobavila posunovačov. Toto rozšírenie som chcel zobrať trochu veľkoryso, ale zase aby sa mi to zmestilo do mojej úložnej skrine a najmä do auta.

Mám rád plastové stavebnice, to nebudem nijako zastierať. Mám preferovaných výrobcov a aj preferované materiály. Každý si asi našiel v tomto modelárskom obore to čo mu najviac vyhovuje. Strašne sa teším, že za tých 30 rokov od "socializmu" už nemáme len LepíM (ktoré nelepilo a model bol navyše dogrckaný) a stavebnice Vero sú modernizované.

Aj napriek tomuto všetkému pre stavbu vlečky OFZ, som sa rozhodol postaviť domčeky inak. Teda zo stavebníc, ale každý sa snažím nejako "rozpiľovať".

Mám jiný problém s liniovou detekcí pomoci indukčních členů, kdy se to nedá použít všude a hlavně na určení směru jízdy a následné řezání kolejí na malé kousky. Taky zabudování dalších detekcí do hotového kolejiště může dělat problémy. Proto jsem se nechal inspirovat od řešeni Pater, kde popisuje tuto detekci na bázi analogu pomocí komparátorů. Ten to převzal zase od Geoffa Bunzy. Výhoda tohoto řešení spočívá v neexistenci budícího světla a využívá běžné denní světlo.

Mám dojem, že ještě nikdo nevymyslel ovladač pro lidi, kteří nemají prostor pro pevné kolejiště, ale mají možnost si čas od času postavit kolejiště na koberci nebo velkém stole. Teda si pohrát na 3-4 hodiny a zase to uklidit. Ne každého baví lítat nebo přelézat okolo (přes) kolejiště a tak jsem se pokusil něco a jinak vymyslet. Klasické ovladače mají možnost ovládat vyhybky, ale není vidět, kde ta vyhybka je a kam je nastavená. Prostě tomu chybí plánek kolejiště, který se dá snadno nakreslit a potom ovládat. A o to jsem se pokusil.

S jídlem roste chuť a mne zachutilo používání JMRI a normy SV13 pro programování systémových proměnných v Loconet zařízeních. Tuto normu vymysleli na fóru Loconet-Hackers a celkem se jim to podařilo. Poprvé jsem to použil na ovládání funkcí Oto-MD, je o tom článek na tomto webu. Tento článek popisuje použití normy SV13 na programování SV (systém variabless) v centrále Centrbox. Mne to naučil Petr Šídlo.

Zas uplynula nějaká doba a připomínky uživatelů si vynutily dost nových věcí. Jedná se jen o ovladač Oto s modrým displejem (Oto-MD) , který je vypracovaný do slušné úrovně a je nejvíce požadovaný. Jako hlavní problém popisovaný v tomto článku je používání funkcí zvuků, které na Loconetu zvládá korektně poměrně málo ovladačů.

Už to bol 8. ročník. Ako ten čas letí. Prvý krát sme sa stretli v Bernolákove v roku 2012, kde sme si odskúšali ako by to mohlo fungovať. V tomto roku 2019 sme boli nútení si odskúšať opäť veľa nových skúseností - nakoľko sme museli zmeniť miesto, zmeniť spôsob fungovania, zmenil sa majiteľ reštaurácie a najmä sa naučiť využiť šikmú podlahu. Všetko nakoniec po úvodnej melanchólii dopadlo nad očakávanie výborne.

Ako už názov FREMO-E napovedá dňoch, 31.7 – 4. 8. sa uskutočnilo v rakúskom mestečku St. Valentin 10. jubilejné stretnutie zamerané na elektrickú trakciu. Keďže išlo o jubilejné stretnutie, snaha organizátorov bola aby celý layout s výnimkou skryťákov a niektorých vlečiek bol pod trolejom. 

Asi jeden z největších problémů Loconetu je rozvod silového napětí, kdy plochý kabel a konektory RJ12 6/6 naprosto nestačí na napájení vyhybek a jiných silových věcí. Proto se celkem běžně používá dodatečný rozvod silnější dvojlinkou jako silový rozvod. Dost dlouho mi trvalo, než jsem vybral a otestoval vhodné řešení, které by splňovalo několik důležitých parametrů. Celkem rychle jsem přišel na to, že nejsou vhodné signálové nebo jiné datové vodiče, kde hlavně překáží orientace koncovek a následně možné překříženi vodičů. Tyto vodiče navíc nejsou určeny na proudy nad 1A, který se běžně může vyskytovat u přestavování vyhybek.

Starý Locobuffer už ma svoje odsloužené a má svoje mouchy. Za největší problém považuji neschopnost přenést víc než 32 bajtů v jednom balíku, kdy se stává, že bajty nad toto množství se prostě ztratí. Vyzkoušel jsem asi 10 podobných variant, včetně svých vlastních a nikdy jsem nebyl spokojený. Jedná se hlavně o časování, kdy zpoždění dosahuje velkých hodnot, dokonce až na úrovni celých paketů. Na tento problém jsem narazil, při budování zařízení s ovladačem zhlaví "Pultík", který nemá problém poslat i 50 paketu v řadě za sebou. Proto se to musí ošetřit jinak.

Další problém je nutnost optického oddělení, které odstraní zemnící a "jiné" smyčky.

Při brouzdání po čínské AliExpres burze jsem narazil na palcový displej, který mne zaujal cenou, rozměry a možnostmi. Objednal jsem na zkoušku dva kusy a zkusil jsem to zpracovat do ovladače. Problém je velikost displeje, kdy lidi s vadou zraku budou asi mít problémy to číst.

 Po májovom modulovom stretnutí v Jaroměri som sa po troch rokoch vybral opäť na stretko do Týnce nad Labem, ktoré sa konalo 25. - 29. IX. a nieslo v historickom duchu. Ako som naposledy písal o krásnom historickom mestečku Týnec, ktoré sa rozprestiera nad riekou Labe. Na radničnej tabuli sa píše o Týnci, že jeho éra začala ako o "otýněná tvrz".

Končia nám pomaly prázdniny, posledné TT stretnutie, na ktorom sme sa zúčastnili je už skoro v zabudnutých dejinách. Našťastie fotografie nám ho primomínajú. Aj tento rok bolo stretnutie v Jaroměři v Májovom terímne a tento článok Vám prinášam ako ochutnávku na ďalšie stretnutie, ktoré bude (asi) v Bernolákove v októbri 2019.