Jak to může dopadnout, když máte za kamaráda 3D resin specialistu? Zaroveň musí vše ze stolů, neb za dveřmi jsou Vánoce a modelaření může být v obývačce jen na velmi omezené časové úseky? Pustíte se do prostorově a časově nenáročných prací, které k modulovce také patří. Postavy, lokomotivy, drážní budovy, ... Dnes tedy postavy.
Začalo to darem pytlíku testovacích resinových 3D tisků postav v měřítku TT. Dají se pořídit na AWEPE. Jsem už takový tester a konzultant toho, co se později na AWEPE objeví.
Jako vždy, nejprve nářadí:
- Barvy: Jsa historicky plastikový modelář, jsem odkojený emailovými Revell plechovčičkami. Tedy mít sadu drážních barev se hodí. Doporučuji volit převážně matt, lesklá se však také hodí.
- Ředidlo: kdo jedede barvy, musí ředit. Pro Revell email je vhodná syntetika S6006. Samozřejmě originál Revell, za řádově vyšší cenu je značka: ideál.
- Štětce: Bavíme se tu o 1:120, tedy chci-li malovat na postavách objekty typu kravata, knoflíky a podobně, pak 10mm nezabere. Vhodné jsou štětce, které používají v kosmetických nehtových studiích. Mají všehovšudy kolem 10 chlupů (štětinek) a je možné s nimi nanášet opravdu mikroskopické kapičky.
- Pilníček na nehty: je super jemný a hodí se na začištění otřepů po odstaranění podpor.
- Podložka pro uchycení postaviček a dalších objektů: Ideální je, pokud tiskař myslí na další procesy a resinové podpory udělá v počtu alespoň 2 pro každé chodidlo. Druhá možnost jsou oboustraně lepící pásky, do kterých se postava přilepí na podložce chodidly. viz perex. Lepení na párátko se mi pro ruční malování neosvědčilo.
Příprava postaviček
Pokud máme pěkný resinový výtisk, asi takový:
pak máme vyhráno. odcvakáme a začistíme pilníkem všechny podpory vyjma pod nohami. Pokud se postava přeci jen vyloupne celá, nic se neděje. Přilepení oboustranou páskou k podložce také pomůže. Vidět dobře na fotografii v perexu, jak postavy samy stojí.
Nu a hurá do malování.
Začínáme typicky od spodních vrstev ošacení k vnějším, aby případné přetahy byly kryté další vrstvou. nakonec detaily.
- tělová barva na obličej, ruce
- košile
- kalhoty
- blůza, sako
- nářadí
- oči, kravata, knoflíky, odznaky
Dostal jsem otázku na hustotu barev - jak správně ředit...
Na to není jednoduchá odpověď. Záleží, jaký je povrch, zda chci využít vzlínání či naopak potřebuji přesné kontury, jakou potřebuji výslednou strukturu.
Pokusím se v příkladech vysvětlit. Chci-li
- lesklý ohmataný povrch - typicky třeba stanoviště strojvůdce - pak ředím hodně a využívám vzlínání do záhybů. Dutá - konkávní - místa seberou vzlínáním barvy víc, vypouklá - konvexní - místa naopak mají barevnou vrstvu slabou, neb ta vyvzlíná do záhybů. Vypouklá místa tak působí ohmataně a vyleštěně. (Ukázka výsledku v některém z dalších článků)
- přesný detail - pak naopak potřebuji barvu co nejhustší, aby se ještě dala dobře nanášet, ale aby neměla vůbec žádnou potřebu a schopnost se roztéct či dokonce vzlínat.
Z toho plyne, že spodní vrstvy postavě dělám spíše řidší barvou, aby navzlínala do záhybů košile, pod oblek, do detailů obličeje. Naproti tomu sako, kravatu, oči, lopatu, barvím kapičkou barvy husté, aby neměla tendenci se kamkoliv "rozlít".
Jak poté mohou vypadat výsledky?
nu posuďte sami.
Snad se nám chlapi podařili a budou ozdobou mé služby staniční, i vozové.
