Nohy na moduly

1. podle mne je nejlepší skladovat nohy uvnitř modulu, to znamená, ze nohy musí být skládací nebo zasunovací. Já jsem zvolil zasunovací, podle mne je to lepší než nějaké panty a podobné uchycovadla. Potom se ovšem musí vyřešit hrubé a jemné nastavování.
2. Stabilita je problém jen při samostatně stojícím modulu. Po zabudování do layoutu je stabilita celkem podružná, ale není dobré to podceňovat. Proto preciznost zasouvání noh do sebe musí být kvalitní a melo by to jít ztuha. Taky zářezy v bočnici modulu musí být precizně udělané, aby se to neviklalo. Čím hrubší bočnice, tím jde udělat hrubší zářez a nohy jsou tak perfektně uchyceny.
   Jinak kdesi jsem viděl soubor modulů na kolečkách, snadnost ustaveni do prostoru je potom hračkou. Pokud je rovná podlaha, dokáže to jeden člověk.
3. Nohy se připravují do provozu povolením, otočením a utažením. Proto je montáž a demontáž neskutečně rychlá a skoro bezkonkurenční, co poznám. Jediné, na co třeba dát pozor je opižlání hrany zářezu v bočnici modulu, která by potom neumožňovala naprostou stabilitu a pevnost uchycení nohy.
4. Nastavitelnost výšky zabezpečuje zvláštní drátový trn ve tvaru “J“, který se prostrkuje podle požadované výšky do předvrtané díry. V zásadě není omezení pro výšku v rozmezí od 90cm do 140cm, záleží jen na počtu vyvrtaných děr nad sebou. Detailní výška se nastavuje závitovou nožkou v patě nohy.
5. Nohy jsou kombinací hliníku a dřeva, proto nezvyšují nějak extra hmotnost modulu
6. Spojovací materiál na nohy je trvale součástí modulu a není obava, že ho člověk zapomene doma nebo na setkání. Je dobrým zvykem dat na dvojici modulů 2x spojovací kousek překližky a tak moduly spojovat krajinou k sobě a tak mít spojovací šrouby trvale umístěné na modulu. Tyto kousky překližky můžou následně sloužit jako pultíky nebo odkladiště na Fredy, nákladní listy apod. To závisí jen na fantazii a šikovnosti majitele
7. Je to trošku dražší, ale určitě méně, než některá jiná řešení. Hlavně kupování hotových věcí je dost drahé a navíc není zajištěna opakovatelnost a jednorázovky jsou většinou dost drahé.

Tato metoda má taky svoje nevýhody, jako všechno jiné. Tady je to problém v tom, že upevnění nohou musíme plánovat a udělat dopředu. Můžu napsat, že aplikace na hotové moduly je skoro nemožná. Už jen z toho důvodu, že každý má udělané bočnice jinak. Skoro naprostou nutností je použití masivu dřeva (používám 86x26mm), které jsou bez suků a naprosto čisté. Navíc jsou jednou nalakované. Z tohoto masivu stavím všechny svoje moduly. Je možné použít překližku, ale musí být aspoň 16 mm silná. Jinak není zajištěna pevnost v zeslabeném místě.

Další nevýhoda je v tom, že nejdou do bočnic zabudovat zásuvky X3, musí se používat LoconetBoxy, ale myslím, že to nebude problém.

Největší nevýhoda mého řešení je nemožnost ji použít na krátké moduly, odhaduji, že na moduly pod 70cm je toto řešení nepoužitelné, pro výšku 130cm.

Jak je vidět z přiložených fotek, tak šrouby mají dvě funkce, fixují nohu v dvou polohách, jak přepravní, tak pracovní. Nemusí se vůbec odmontovávat a jsou trvale součástí modulu. Samoaretující přípravek z 4mm drátu je zvláštního tvaru a používá se na hrubé nastavení výšky 100 -130 cm, podle předvrtaných der. V zásadě je možné dosáhnout, spolu s jemným nastavením, libovolné výsky, v rozmezí délky bočnice, aby se tam úplně zasunuta noha vešla. Protože na každé bočnici jsou dvě nohy, musí se proti sobě výškově posunout, aby si při schování nepřekážely. Je to vidět na posledním obrázku.

Nohy v přepravní poloze.

Detail jemného nastaveni. Lepicí páska je tam pro zpevnění závitového šroubu. Teda šroub na dřevo s metrickým závitem uvnitř.

Noha v pracovní poloze. Jak je vidět, hliník pěkně špiní.

Detail samoaretovacího přípravku zvláštního tvaru , který zabezpečuje nastavitelnost na výšky 100 nebo 130cm. Taky je tu vidět, jak jsou nad sebou uložené nohy v jedné bočnici.