Bylo mi vyčítáno, že boostre Vedzes se příliš hřejí a že jsou nové a lepší obvody pro návrh DCC zesilovačů. Jako vzor mi byl odkazován obvod IBT2.
 Hledal jsem na webu zapojení s tímto obvodem a nic se mi nelíbilo. Hlavně proto, ze to byly vrabčí hnízda a tak nějak překombinované. Podle mne by měl být booster bez ovládání a teda samo nastavovací. Teda po odstranění chyby se musí sám uvést do provozního stavu.  
 Tak jsem si stáhl datasheet a studoval. Jako největší riziko je popsaný stav, kdy jsou oba vstupy ve stavu “1“, kdy hrozí poškození výstupního můstku. 

Zase jsem o kousíček dál a protože mi lidi vyčítají, ze Oto-MD, (12 tlačítek),  není uživatelsky dokonalý, tak jsem vymyslel 15-tlačítkovou verzi. Protože se na ovladač nevejde celý popis a je tam odkaz na tento web, tak si tímto splňuji povinnost to zveřejnit.

Do dnes jsem používal DCC sniffer na XP a přechodem na W10 jsem tuto možnost ztratil. Proto jsem si navrhl vlastni sniffer pro DCC a Loconet. Původní program snifferu DCC používal železo zvukové karty a ta už prostě na 64-bit platformě nefunguje. Proto jsem si musel navrhnout železo vlastní.

Na setkání v Žilině v srpnu tohoto roku jsem testoval svoje WiFi ovladače a přitom jsem se setkal s padáním ovladačů do červeného módu z důvodu chyb na rozvodu X3. Snad jen z toho důvodu mi bylo umožněno ovladače WiFi otestovat, že s tím byly problémy. Teda klasika, kdy pokažené věci poslouží na dobro jiné věci. Já jsem zase slíbil, že vymyslím tester na Loconet a ovladače, či jsou v normě.

Delší dobu jsem nic nedělal a doma se mi válelo víc kousků ESP01, které jsem si před časem objednal na Aliepress. Tak jsem se do toho pustil a zkusil vymyslet WiFi ovladač do klasické FREMO krabičky.

Nebudu klamat, dalo mi to dost zabrat, vytvořil jsem asi 8 prototypů, které z různých důvodů nevyhovovaly a putovaly do koše. Asi největší problém byl nedostatek informaci o provozu ESP01 a ta provozní omáčka okolo. Nikde se totiž nepíše o chybových hláškách a komentováni chyb, kterých se dopustíte. Jako vždycky je problém s tím, co každý ví, jen já ne. Postupně jsem se dostával do problematiky a s pomoci logického analyzátoru Saleae a osciloskopu jsem získával informace o tom, jak to funguje. Pro mne to byl projekt na zelené louce a bylo to poznat. Však i ten nejdelší maratón začíná tím prvním krokem.

Asi jeden z největších problémů Loconetu je rozvod silového napětí, kdy plochý kabel a konektory RJ12 6/6 naprosto nestačí na napájení vyhybek a jiných silových věcí. Proto se celkem běžně používá dodatečný rozvod silnější dvojlinkou jako silový rozvod. Dost dlouho mi trvalo, než jsem vybral a otestoval vhodné řešení, které by splňovalo několik důležitých parametrů. Celkem rychle jsem přišel na to, že nejsou vhodné signálové nebo jiné datové vodiče, kde hlavně překáží orientace koncovek a následně možné překříženi vodičů. Tyto vodiče navíc nejsou určeny na proudy nad 1A, který se běžně může vyskytovat u přestavování vyhybek.

Starý Locobuffer už ma svoje odsloužené a má svoje mouchy. Za největší problém považuji neschopnost přenést víc než 32 bajtů v jednom balíku, kdy se stává, že bajty nad toto množství se prostě ztratí. Vyzkoušel jsem asi 10 podobných variant, včetně svých vlastních a nikdy jsem nebyl spokojený. Jedná se hlavně o časování, kdy zpoždění dosahuje velkých hodnot, dokonce až na úrovni celých paketů. Na tento problém jsem narazil, při budování zařízení s ovladačem zhlaví "Pultík", který nemá problém poslat i 50 paketu v řadě za sebou. Proto se to musí ošetřit jinak.

Další problém je nutnost optického oddělení, které odstraní zemnící a "jiné" smyčky.

Při brouzdání po čínské AliExpres burze jsem narazil na palcový displej, který mne zaujal cenou, rozměry a možnostmi. Objednal jsem na zkoušku dva kusy a zkusil jsem to zpracovat do ovladače. Problém je velikost displeje, kdy lidi s vadou zraku budou asi mít problémy to číst.

V minulém článku o rozdělení layoutu na dvě centrály jsem psal o vyhotovení pro DCC. Teď budu pokračovat o rozdělení Loconetu. Němci dávají přednost hardwarovému řešení pomocí Gateway. Mne osobně to připadá neskutečně složité a přepatnáctěné. Ale je to jejich volba a nemám právo jim do toho kecat.

Vymyslel jsem, zhotovil a otestoval modul zhlaví 4-6 ; 6-4 pro řízení modelového nádraží. Spojení mechaniky a elektroniky do jednoho celku je úplně nové a jinak. Teda aspoň si to myslím. ;-)

Můj návrh není určený na vlakodromy, kde jezdí vlaky každých pár vteřin a konec vlaku je ještě v první stanici, když vjíždí do další stanice. Prostě to chce klid a pohodu, jako je obvyklá na modulech. Ale pro větší nebo klubové kolejiště, s více stanicemi, to může být velmi vhodné.

Poprosilo mne par lidí co chtějí přestavovat vyhybky pomocí DCC, abych vymyslel servo přestavník, který je maličký a teda použitelný na domácí kolejiště.. Udělám to jako stavební návod se všemi podklady.

Vyrobil jsem poměrně dost centrál Centrbox a dodával jsem ku nim zabudovanou čtečku CV, která vyžadovala nastavování provozních bodů na správné vyčtení hodnot z EEPROM lokodekodérů. Dost lidí si stěžuje, že asi 5% dekodérů má problémy a je dost obtížné je přečíst. Taky je dost špatné vyčíst dekodéry, které mají zapnuté nějaké funkce.

Klub Ostramo, přesněji M. Černohorský mne poprosil, či bych neudělal rozhraní pro dvě centrály na velké setkání modulové železnice, kde nestačí jedna centrála z důvodu pomalého DCC. Jsou tam dva problémy a to DCC a Loconet. Dnes budu řešit DCC rozhraní. Vycházím z materiálů publikovaných na webu FREMO, kde jsem „trošičku“ pytlačil.

Mám ve zvyku dělat věci jednoduše a tak trochu nadčasově. Není to nové, jen je to udělané trošku jinak. Tím myslím připojení do layoutu. Největší výhoda je, že se nemusí nic nastavovat pomocí jiného programu.Tento modul neumí nic jiné než detekovat a poslat správu, o změně obsazení, paketem s opcode B2.

Zhotovil jsem pro Martina Vaňo ovladač na velké hodiny zvané BigBen. Je to trojice hodin uspořádaná do rovnoramenného trojúhelníka, aby byly vidět ze všech stran. Zvláštností těchto hodin je ovládání na 24V, které je na hranici povoleného pro hračky. Proto jsem odmítnul napájení ze zabudovaného transformátoru 230V a zvolil napájení přes USB nabíječku, která je zcela bezpečná a celkem laciná. Další zvláštnost je násobič napětí koupený v Čině, který maximálně zjednodušuje konstrukci.

Ak potrebujeme detekovať vozidlo na nejakom traťovom úseku, je potrebné vybaviť tento elektronickým detektorom a samotné vozidlo ak sa nejedná o hnacie vozidlo aj nejakou potrebnou umelou záťažou.
 

Jednou mi padnul pohled na Oto s displejem a napadlo mne, že tento ovladač má zabudované hodiny a má neskutečně nízkou spotřebu mezi 3- 4mA. Tak jsem zkusil vyrobit extremně jednoduché hodiny na Loconet, kde bude připojená 2 x AAA baterie a po načtení času se odpojí od Loconetu a hodiny se můžou položit kdekoliv.

Požádal mne Martin Vaňo o centrálu hodin zrychleného času i pro ovladač Oto, který umožňuje zobrazit zrychlený čas a zároveň by centrála dokázala běžet spolu s centrálou Intelibox od Uhlenbrock. Navrhnul jsem mu, že zkusím objednat panely 8x8 dot matrix na zobrazení časových údajů. Tím bude displej větší a bude moci sloužit jako centrální displej pro modulové ježdění.

Objednal jsem si v Číně LED displeje na Centrbox pro Loconet a omylem se mi podařilo objednat 0,32inch LED displeje místo 0,8inch. Rozdíl je dost veliký a nedá se to na nic použít, co mám k dispozici. Úplně náhodou jsem ale zkusil, zda to aspoň vývodově sedí a či se to dá použít jako něčeho náhrada. Celkem mne překvapil velmi nízký odběr tohoto 4-místného displeje a to od 0,4mA až do 2mA na segment jednotlivé číslice. Další zvyšování proudu segmenty číslic už potom nemá vliv na svítivost displeje.

Občas se mne někdo zeptá na hodiny na zrychlený čas pro jezdění podle grafikonu. Hodinových centrál je poměrně dost, ale chybí malé hodiny do stanic řízené po Loconetu. Zkusil jsem navrhnout, něco na způsob IBIS od DPMB. Vycházím z mého článku o centrálních hodinách na tomto webu.

Minule som sa rozhodol si do Bocova postaviť staničné digitálne hodiny. Viem, že tým skôr narodeným sa zafixovali spomienky na klasické ručičkové pri návšteve železničnej stanice, aj keď postupom času už na väčších staniciach začali prerážať zobrazovače Pragotron s preklápajúcimi sa číslami.

Na můj článek se mi ozvalo pár lidí, že vlastně nemám OTO_28 popsaný a nejsou informace o jeho vlastnostech, ovládání nebo stavbě.

Proto to napravím a zkusím Oto_28 popsat a vysvětlit, co všechno je nové. Něco už je popsané v předchozím článku, ale to bylo dost útržkovité.

Je zajímavé, že se začínají odmítat ovladače s enkodéry a je čím dál větší požadavek na ovladače s potenciometrem a přepínačem směru. Asi přece jenom návyky ze starých ovladačů jsou velmi zažité.

Stále na něčem dělám a málo o tom informuji. Píši to hlavně proto, abych dal vědět mým kamarádům, že jsem nezaspal a dál dělám nové a lepší věci. Je to taky o tom, ze některé věci se dají vylepšit a když o tom nenapíši, tak se to nikdo nemůže dovědět.

 Pri testovaní mechanických návestidiel a opakovačov návestí na akcií v Bernolákove sa vyskytol problém v ovplyvňovaní opakovačov elektronikou ovládania mechanických návestidiel.

Už se prodalo „pár“ kousků a tak mám zpětnou vazbu od kolegů modelářů. Nemám problémy s funkčností, ale s různými specialitami, které Loconet někde používá. Jsou tam modifikace, které konstruktérům znepříjemňují život.

Jako první jsem musel zabudovat příkazy na funkce F9 až F28 od Uhlenbrock, které jsou úplně jiné, než používá Digitrax. Vlastně jsem jen doplnil na zpracování Loconet pakety s opcode A3 a D4. Takže teď můžeme bez problémů připojit Profiboss nebo jiné ovladače, pracující pod normou Uhlenbrock. Centrála dokáže sama rozpoznat oba „protokoly“ a “dokonce“ můžou fungovat na společné sběrnici. Centrála ovládá všech 29 funkcí pro lokomotivy.

Už delší dobu se mi to sbíralo a tak jsem se rozhodl napsat článek o tom, co dělám okolo Vedzesu. To je zkratka VEDlejší ZESilovač. Je to o bezpečnosti a signalizaci chybových stavů.

Vymyslel jsem a vyrobil centrálu pro Loconet, ve velikosti Miniboxu, protože ten se stal věcí komerční a nedá se běžně koupit, jen postavit made home. Zdrojové soubory do Miniboxu je už docela problém sehnat zadarmo.

Taky jsem se snažil tam zabudovat věci neobvyklé a trošku jinak. Tím myslím modulární sestavu, která by se dala rozšiřovat podle potřeby. Stavbu nedoporučuji úplným laikům, protože hledaní chyb bez měřících přístrojů je problém. Je to někde opravdu dost hustá montáž.

Tentokrát jsem vymyslel a zhotovil ovladač a přestavník Loconetu na vyhybky z vykuchaného serva a malého procesoru Tina 25. Je to dost maličké a celkem spolehlivé. Zkusil jsem vymyslet i mechaniku, aby to bylo kompletní. Je to vymyšlené tak, ze se to dá použit i na přestavník Želva.

V čem je to jiné? Měl jsem pár diskuzí a z toho vyplynulo, že je určitá postupnost vývoje modeláře. Teda koberec (stůl), potom nějaká deska a potom kolejiště. No a to kolejiště se nestaví hned to nejlepší, ale postupně. Teda koleje, ovládání analog, krajina, budovy, digital loko a potom digi ovládání vyhybek a až úplně poslední jsou digi návěstidla a detekce úseků. Dokonce je nejvíc kolejišť, které vůbec nemají návěstidla a detekci obsazení. Proto je asi největší zájem o samotné digi přestavníky a o další příslušenství není skoro vůbec zájem

Na ovladač Oto verze 1.0 byly připomínky, ze není “sexy“ a je teda škaredý a neergometrický. Tak jsem se trošku potrápil a udělal jsem ho do krabičky od Freda. Snažil jsem se tam i zabudovat připomínky od uživatelů, které jsem dostal a tak je Oto trošičku vylepšený a dobře otestovaný.

Zas mne jeden vyprovokoval, abych vymyslel ovladač, který se může dát do rukou dětem a přitom aby uměl všech 28 funkcí na ozvučené loko. Finance nebyly až tak důležité, ale měl zájem na tom, aby to nebylo přehnaně drahé. Tak jsem za asi čtyři dni vymyslel a zhotovil ovladač OTO.

Už delší dobu mi leží na stole „Matka, hodinová ústředna“, kde jsem spojil až tři protokoly a jeden analog do jednoho přístroje (krabice). Tak nějak jsem dostal chuť napsat o tom článek, jak jsem to vymyslel a zhotovil. Už jsem několik hodinových ústředen zhotovil a tak mám základ na to, spojit několik věcí dohromady.

Návestidlá pri prevádzkovom modulovom stretnutí vylepšia kvalitu jazdenia, pretože posúvajú modelovú prevádzku bližšie ku skutočnej. Fírom je jasné, či môžu do stanice vojsť alebo prípadne z nej odísť aj bez ústnych a nie vždy jednoznačných inštrukcií. Mechanické návestidlo je vidieť zďaleka, je však vďaka jemnému pohonu pomerne dengľavé. Svetelné návestidlo mechaniku nepotrebuje, ibaže nie je vždy dobre viditeľné. Okrem iného asi aj preto, že svieti smerom rovnobežným s koľajou, nakoľko má naň hľadieť rušňovodič v lokomotíve a nie osoba vyskytujúca sa na bočnej strane modulu. Takže zistenie, že čo to vlastne svieti na návestidle, si občas vyžaduje vopchať hlavu medzi vyššie objekty (stromčeky, lampy). A z toho majiteľ modulu radosť oprávnene nemá, keďže hrozí ich poškodenie. Tu je ideálne použiť návestný opakovač pre moduly, povedzme podľa Zababova, no tam je skôr iba informácia o dobrom nápade a nie použiteľný návod. Preto tu popisujem podrobnejšie, ako som riešil opakovač ja.

V článku o hodinovej ústredni tu som v závere predviedol prototyp hodinových staničných digitálov (digitálnych hodín umiestnených priamo v stanici a ukazujúcich zrýchlený modelový čas). Výhody staničných digitálov sú predovšetkým v tom, že obsluha stanice a fírovia si nemusia vykrúcať krk, aby videli veľké hodiny kdesi na stene alebo BigBen v strede miestnosti. A najmä pre menšie deti je vhodnejšia digitálna informácia než obvyklé ručičkové analógové hodiny bez číslic, však aj zošiťáky máme s číslicami… Posielanie digitálnej dátovej vety je spoľahlivejšie voči analógovým impulzom aj v tom, že ak hodiny nezachytia niektorú zmenu času, ďalšia informácia o novom čase hodiny napraví na správnu hodnotu. Hodiny som však nenavrhoval len pre digitálne dáta IBIS (európska dátová zbernica pre prostriedky verejnej dopravy) používané v BA Railnete, ale aj pre obvyklý analógový systém +-12/24V, ktorý je na stretnutiach omnoho rozšírenejší než akékoľvek digitálne riešenia, a to nielen v našich končinách.

Po delší době jsem zase na podnět kamaráda z Povážské Bystrice vymyslel ovladač serva, kde jsem se snažil omezit různé nešvary, které se při použití serva vyskytují. Při debatě a odlaďování jsme zkoušeli přidávat různé vychytávky, které nás napadli. Původně to měl byt jen ovladač serva a při zjištění, že máme dost prostoru v paměti a pinů na ovládání návěstidla a detekce, tak jsme to tam přidali. Ovladač je řízen přes Loconet, protože ovládání přes DCC je bez zpětné vazby a nedalo by se to využít na závislé ovládání spolupracujících prvků. Tato trojkombinace je vlastně základní stavební prvek při návrhu a stavbě jakéhokoli nádraží. Pokud se nad tím zamyslíte, tak na každou přidanou kolej do nádraží potřebujete dva ovladače, z obou stran. Je poměrně výhodné je použít, i když hned nepoužijete detekci a návěstidla. Ono po čase přijdete na to, že návěstidla a detekce jsou velice užitečné věci a pokud máte předpřípravu, tak to ničemu neuškodí.

Prevádzkové stretnutie potrebuje hodiny a zdroj hodinových impulzov na jazdenie podľa GVD. Na stretnutí sa totiž jazdí pri zrýchlenom čase, obvykle je to od 1:2 po asi 1:6, čiže modelová minúta trvá 30 sekúnd alebo aj 6 sekúnd. Prečo je to tak, som vysvetlil aj v článku o prevádzkových stretnutiach tu v prvom odstavci časti o Grafikone. Okrem obvykle používaných analógových hodín používame pri BA stretnutiach aj nástenné digitálne, najmä pre menšie deti je ešte trocha komplikované odčítavať analógové hodiny, navyše tie bez číslic. Aj kvôli tomu bolo potrebné vyvinúť poriadnu hodinovú ústredňu.

Okolo Loconet ovládačov odznelo nielen na tomto webe mnoho viac či menej zápalistých diskusných príspevkov a aj keď osvedčený FRED(i) v širokej modulovej verejnosti stále vedie, občas nie je na škodu vyskúšať aj niečo iné. Tento článok má za cieľ urobiť minirecenziu Zdenovmu ovladaču Ewa popísaného tu, ktorý je určený na súčasné ovládanie dvoch lokomotív. To je praktické hlavne na postrk/priprah a aj domáce jazdenie s dvoma nezávislými lokomotívami.

Ak dostanete na svoj ovládač takúto nálepku - na koho sa hnevať? Niekomu sa to ešte nestalo, niekomu sa to stalo už 3 razy - ako mne. O čo ide? V princípe sa začne len tak z ničoho nič prehrievať FRED(i) alebo sa tvári ten Váš ovládač, že skratuje rozvod Loconetu. Zvyčajne ide o napájaciu usmerňovaciu diódu - ktorá odišla do zaslúženého odpočinku. 

Kde je? Prečo sa to deje? Ako tomu zabrániť?

Minule jsem napsal článek o dělení layoutu pomocí dost složitých monster. Je pravda, že člověk vychází jen z těch informací, které má k dispozici a pokud není možnost se poradit, je to dost nepříjemná cesta. Ale potom mne kopla múza a vymyslel jsem řešení, které je mým ideálem a to v jednoduchosti a principu. Princip je velmi jednoduchý, ale myslím, že pochopit ho, bude pro někoho docela problém.

Po asi třech letech jsem dokončil a odladil centrálu Loconet. Bylo to dost práce a přemýšlení, někdy i nad moje schopnosti v tom čase. Musel jsem to odložit, nastudovat problematiku a zase se k tomu vrátit. Teď když je to hotové, tak se zdá, že to nic není, ale to je klam a málokdo si uvědomí, kolik práce a přemýšleni se za tím skrývá.

Je moji tradicí, nedělat monstra, ale jednoduché (a v tom je ta krása) a plně funkční věci. Neboť jak píše klasik, udělat to složitě, umí každý blbec. Tím myslím, že celková koncepce musí být vymyšlená tak, aby jedno druhé neomezovalo a přitom aby to umělo všechno, co je potřeba. To byl vlastně největší problém, neudělat monstrum a aby to bylo perfektní. 

V poslední době jsem hodně přemýšlel nad tím, jak udělat rozvody DCC a Loconet bezpečnější a hlavně odstranit problémy s padáním Loconetu při velkých layoutech. Začalo to napravovačem hran, potom testerem hran, pak jsem vymyslel úplné rozkouskování sběrnice Loconet na úseky MASTER a podružné úseky SLAVE, které by byly úplně oddělené opticky a energeticky naprosto nezávislé. No a nakonec to dopadlo úplně jinak. Vymyslel jsem uspořádání, které je sice někdy složitější, ale odstraňuje hazardy rozvodu a povoluje použití stejných adres a ID na ovladačích, bez vplyvu na lokomotivy, někde na kraji layoutu. Mám totiž názor, že prevence je vždycky lepší než následné lepení a napravování pokaženého. Je to tak jednoduchá myšlenka, že mne až zamrazilo, proč to ještě nikoho nenapadlo.

Mám asi 40 dekodérů a spravování jejich proměnných mi nevyhovovalo jak po stránce přístupu, tak i archivace. Navíc mám pár dekodérů příslušenství a i u těch je dost důležité mít někde uložené, jak a co mají nastavené. Právě archivace všech parametrů CV mne přinutila vymyslet tuto čtečku. Prvotní impuls na vytvoření vzniknul při používání JMRI programu, který umožňuje čteni, zápis a archivaci všech dekodérů. Minibox není vhodný, protože nemá výstup do souboru a RKDCC je zas neskladný a není moc flexibilní.

Viděl jsem analogový tester Loconetu a celkem jsem ho obdivoval. Jen mi tam chybí kvantifikace, teda jak moc je to dobré nebo špatné. Proto jsem se rozhodnul navrhnout zařízení s mikropočítačem, které dokáže dosledovat, spočítat a nějak zobrazit naměřené údaje a vyhodnotit, jak moc je to špatné. Přitom se svezlo ještě pár věcí navíc.

 Zdeno už v článku tu riešil základnú kontrolu LocoNet rozvodu. JKI ma pred pár mesiacmi nahovoril na komplikovanejší tester podľa DCC Müllera tu, schopný kontrolovať Railsync (DCC na pinoch 1-6) a zároveň indikovať stav a prevádzku na LocoNet pinoch 3-4. Prvá verzia bola testovaná už na Siemense, ďalšie teraz v Kokave. Vyzerá to zatiaľ ako cenovo prijateľná a užitočná pomôcka na overenie toho, či sa v krabičke X3 nachádzajú tie signály, čo sa tam nachádzať majú.

Minule jsem dal na web dvoj-ovladač na loko pod Loconetem, který měl několik nedostatků a které jsem po připomínkách od kolegů opravil a taky pár věcí od objednatele, který taky něco našel. Jsou to drobnosti, ale musely se udělat.

Vymyslel jsem na žádost jednoho modeláře ovladač, který je trošičku jiný než stávající ovladače. Je určen na domácí ježdění pod Loconetem a teda pod IBX, Minibox nebo RKDCC.  Je postaven na  platforme mikropočítače Atmega8 nebo 88, které mi vyhovují po stránce pinové, vestavěných periferií a jiných vlastností (rychlost, spotřeba, dostupnost, cena). 

Vymyslel jsem, nebo taky trochu ukradnul řešení ovládání vyhybek pomocí modelářského serva. Hodně jsem přemýšlel nad digitalizováním Kamenců, ale odrazovalo mne kompletní předělávání pohonů všech vyhybek, které jsou na ruční ovládání. A síla nutná na jejich ovládání je dost značná. Jediné řešení jsem viděl v modelářských servech, které jediné mají sílu na přestavění mých vyhybek. Šnekové provedení jakéhokoli druhu absolutně nevyhovovalo po stránce opotřebení a výdrže. Problém bylo najít nějaké schopné a opakovatelné zapojení, které by mne zároveň nezlikvidovalo po finanční stránce.

Je dost zajímavé, že na ovládání lokomotiv přes Loconet je poměrně dost věcí, např. Minibox, Daisy, Intelibox, EasyDCC,RKDCC, Pikosmeti a jiné podobné zařízení. Ale jen málo z nich podporuje ovládání příslušenství přes sběrnici Loconet. Většinou je to překladem do DCC protokolu, který má však jednu obrovskou nevýhodu, že je pouze jednosměrný. Nevzpomínám klony Lenzu(RS485) a například Zimo(CAN) , protože ty mají jinou sběrnici a nejdou přímo použít na Loconet.Jsou však mezi námi modeláři, kteří investovali korunky do Rail-Co, neboli Train-controlleru a na ten u nás pomalu neexistuje železo, které by ho podporovalo. Já osobně nemám Train rád, protože nemá naše návěstidla, ale „prý“ se to dá dodělat. Nevím jak, ale pokud má někdo schopnosti, může je využít a ty návěstidla vymyslet a dodělat.