Počet zobrazených článkov: 50 (z celkom 132 nájdených)
Už delší dobu mi leží na stole „Matka, hodinová ústředna“, kde jsem spojil až tři protokoly a jeden analog do jednoho přístroje (krabice). Tak nějak jsem dostal chuť napsat o tom článek, jak jsem to vymyslel a zhotovil. Už jsem několik hodinových ústředen zhotovil a tak mám základ na to, spojit několik věcí dohromady.
Návestidlá pri prevádzkovom modulovom stretnutí vylepšia kvalitu jazdenia, pretože posúvajú modelovú prevádzku bližšie ku skutočnej. Fírom je jasné, či môžu do stanice vojsť alebo prípadne z nej odísť aj bez ústnych a nie vždy jednoznačných inštrukcií. Mechanické návestidlo je vidieť zďaleka, je však vďaka jemnému pohonu pomerne dengľavé. Svetelné návestidlo mechaniku nepotrebuje, ibaže nie je vždy dobre viditeľné. Okrem iného asi aj preto, že svieti smerom rovnobežným s koľajou, nakoľko má naň hľadieť rušňovodič v lokomotíve a nie osoba vyskytujúca sa na bočnej strane modulu. Takže zistenie, že čo to vlastne svieti na návestidle, si občas vyžaduje vopchať hlavu medzi vyššie objekty (stromčeky, lampy). A z toho majiteľ modulu radosť oprávnene nemá, keďže hrozí ich poškodenie. Tu je ideálne použiť návestný opakovač pre moduly, povedzme podľa Zababova, no tam je skôr iba informácia o dobrom nápade a nie použiteľný návod. Preto tu popisujem podrobnejšie, ako som riešil opakovač ja.
V článku o hodinovej ústredni tu som v závere predviedol prototyp hodinových staničných digitálov (digitálnych hodín umiestnených priamo v stanici a ukazujúcich zrýchlený modelový čas). Výhody staničných digitálov sú predovšetkým v tom, že obsluha stanice a fírovia si nemusia vykrúcať krk, aby videli veľké hodiny kdesi na stene alebo BigBen v strede miestnosti. A najmä pre menšie deti je vhodnejšia digitálna informácia než obvyklé ručičkové analógové hodiny bez číslic, však aj zošiťáky máme s číslicami… Posielanie digitálnej dátovej vety je spoľahlivejšie voči analógovým impulzom aj v tom, že ak hodiny nezachytia niektorú zmenu času, ďalšia informácia o novom čase hodiny napraví na správnu hodnotu. Hodiny som však nenavrhoval len pre digitálne dáta IBIS (európska dátová zbernica pre prostriedky verejnej dopravy) používané v BA Railnete, ale aj pre obvyklý analógový systém +-12/24V, ktorý je na stretnutiach omnoho rozšírenejší než akékoľvek digitálne riešenia, a to nielen v našich končinách.
Po delší době jsem zase na podnět kamaráda z Povážské Bystrice vymyslel ovladač serva, kde jsem se snažil omezit různé nešvary, které se při použití serva vyskytují. Při debatě a odlaďování jsme zkoušeli přidávat různé vychytávky, které nás napadli. Původně to měl byt jen ovladač serva a při zjištění, že máme dost prostoru v paměti a pinů na ovládání návěstidla a detekce, tak jsme to tam přidali. Ovladač je řízen přes Loconet, protože ovládání přes DCC je bez zpětné vazby a nedalo by se to využít na závislé ovládání spolupracujících prvků. Tato trojkombinace je vlastně základní stavební prvek při návrhu a stavbě jakéhokoli nádraží. Pokud se nad tím zamyslíte, tak na každou přidanou kolej do nádraží potřebujete dva ovladače, z obou stran. Je poměrně výhodné je použít, i když hned nepoužijete detekci a návěstidla. Ono po čase přijdete na to, že návěstidla a detekce jsou velice užitečné věci a pokud máte předpřípravu, tak to ničemu neuškodí.
Prevádzkové stretnutie potrebuje hodiny a zdroj hodinových impulzov na jazdenie podľa GVD. Na stretnutí sa totiž jazdí pri zrýchlenom čase, obvykle je to od 1:2 po asi 1:6, čiže modelová minúta trvá 30 sekúnd alebo aj 6 sekúnd. Prečo je to tak, som vysvetlil aj v článku o prevádzkových stretnutiach tu v prvom odstavci časti o Grafikone. Okrem obvykle používaných analógových hodín používame pri BA stretnutiach aj nástenné digitálne, najmä pre menšie deti je ešte trocha komplikované odčítavať analógové hodiny, navyše tie bez číslic. Aj kvôli tomu bolo potrebné vyvinúť poriadnu hodinovú ústredňu.
Okolo Loconet ovládačov odznelo nielen na tomto webe mnoho viac či menej zápalistých diskusných príspevkov a aj keď osvedčený FRED(i) v širokej modulovej verejnosti stále vedie, občas nie je na škodu vyskúšať aj niečo iné. Tento článok má za cieľ urobiť minirecenziu Zdenovmu ovladaču Ewa popísaného tu, ktorý je určený na súčasné ovládanie dvoch lokomotív. To je praktické hlavne na postrk/priprah a aj domáce jazdenie s dvoma nezávislými lokomotívami.
Ak dostanete na svoj ovládač takúto nálepku - na koho sa hnevať? Niekomu sa to ešte nestalo, niekomu sa to stalo už 3 razy - ako mne. O čo ide? V princípe sa začne len tak z ničoho nič prehrievať FRED(i) alebo sa tvári ten Váš ovládač, že skratuje rozvod Loconetu. Zvyčajne ide o napájaciu usmerňovaciu diódu - ktorá odišla do zaslúženého odpočinku.
Kde je? Prečo sa to deje? Ako tomu zabrániť?
Do podobných lokotraktorov 
som zamilovaný. Preto som očakával tento model od prvej chvíle ako výrobca ohlásil, že pripravuje úplne prepracovaný nový model V36 (T334). Keď prišla krabička bol som nad mieru spokojný - vyvahadlované kolesá, osvetlenie modelu, jemné prevedenie. Nečudo, že som ihneď chcel dať do vnútra DCC dekóder a prebehnúť ho.
Toto mala byť ľahká úloha, tak na 10 sekúnd. Podľa popisu modelu má obsahovať konektor na pripojenie DCC podľa NEM. Všetko je tak, ale aj inak.
Digitalizácia tohto modelu nie je zložitá. Teda ak nechceme zvuk. Vezmeme dekodér s konektorom NEM651, zasunieme a jazdíme. Maximálne niečo nastavíme. Ozvučenie je vlastne tiež jednoduché, len s drobnou komplikáciou 
Minule jsem napsal článek o dělení layoutu pomocí dost složitých monster. Je pravda, že člověk vychází jen z těch informací, které má k dispozici a pokud není možnost se poradit, je to dost nepříjemná cesta. Ale potom mne kopla múza a vymyslel jsem řešení, které je mým ideálem a to v jednoduchosti a principu. Princip je velmi jednoduchý, ale myslím, že pochopit ho, bude pro někoho docela problém.
Po asi třech letech jsem dokončil a odladil centrálu Loconet. Bylo to dost práce a přemýšlení, někdy i nad moje schopnosti v tom čase. Musel jsem to odložit, nastudovat problematiku a zase se k tomu vrátit. Teď když je to hotové, tak se zdá, že to nic není, ale to je klam a málokdo si uvědomí, kolik práce a přemýšleni se za tím skrývá.
Je moji tradicí, nedělat monstra, ale jednoduché (a v tom je ta krása) a plně funkční věci. Neboť jak píše klasik, udělat to složitě, umí každý blbec. Tím myslím, že celková koncepce musí být vymyšlená tak, aby jedno druhé neomezovalo a přitom aby to umělo všechno, co je potřeba. To byl vlastně největší problém, neudělat monstrum a aby to bylo perfektní.
V poslední době jsem hodně přemýšlel nad tím, jak udělat rozvody DCC a Loconet bezpečnější a hlavně odstranit problémy s padáním Loconetu při velkých layoutech. Začalo to napravovačem hran, potom testerem hran, pak jsem vymyslel úplné rozkouskování sběrnice Loconet na úseky MASTER a podružné úseky SLAVE, které by byly úplně oddělené opticky a energeticky naprosto nezávislé. No a nakonec to dopadlo úplně jinak. Vymyslel jsem uspořádání, které je sice někdy složitější, ale odstraňuje hazardy rozvodu a povoluje použití stejných adres a ID na ovladačích, bez vplyvu na lokomotivy, někde na kraji layoutu. Mám totiž názor, že prevence je vždycky lepší než následné lepení a napravování pokaženého. Je to tak jednoduchá myšlenka, že mne až zamrazilo, proč to ještě nikoho nenapadlo.
Pro posun na vlečce malé továrny na svém kolejišti které kompletně rekonstruuji, jsem uvažoval o tom, jakou zde použít lokomotivu. Díky tomu, že přecházím na plný digitál, měním kolejivo na profil a navíc jsem dostal darem malinkou topírnu (spíše garáž) od firmy Auhagen (kat. číslo 13333) uvažoval jsem o „prasátku“ T211.0. Vzhledem k pracem na kolejišti není ovšem nyní na novostavbu stroje čas. Na jeho stavbu snad také později dojde. „Rosnička“ T334.0 na vlečce nejde použít kvůli své velikosti – do minitopírny se nevejde, nehledě na to, že ji plánuji používat k návozům po lokálce (vedle „Hektora“ T435.0). Brouzdal jsem na internetu a hledal vhodný stroj. Objevila se původem německá „Kofka“ od Arnolda. Tyto stroje u nás jezdily jako kořistní po válce pod označením T200.2 a později je ČSD odprodaly do průmyslu na vlečky, kde jezdily až do 70-tých let. Díky tomu sedí i do epochy. Výborně o nich píše Jaroslav Wagner ve knize „Encyklopedie železnice – Motorové lokomotivy 2 “ nakladatelství Corona. Navíc použitá topírna je pro tento lokotraktor přímo určena. Bylo rozhodnuto. Na první listopadové burze v pražské „Opletalce“ byl stroj k mání a tak jsem jej zakoupil. S lokomotivou jsem zakoupil i dekodér Kuehn N-025.
Mám asi 40 dekodérů a spravování jejich proměnných mi nevyhovovalo jak po stránce přístupu, tak i archivace. Navíc mám pár dekodérů příslušenství a i u těch je dost důležité mít někde uložené, jak a co mají nastavené. Právě archivace všech parametrů CV mne přinutila vymyslet tuto čtečku. Prvotní impuls na vytvoření vzniknul při používání JMRI programu, který umožňuje čteni, zápis a archivaci všech dekodérů. Minibox není vhodný, protože nemá výstup do souboru a RKDCC je zas neskladný a není moc flexibilní.
Viděl jsem analogový tester Loconetu a celkem jsem ho obdivoval. Jen mi tam chybí kvantifikace, teda jak moc je to dobré nebo špatné. Proto jsem se rozhodnul navrhnout zařízení s mikropočítačem, které dokáže dosledovat, spočítat a nějak zobrazit naměřené údaje a vyhodnotit, jak moc je to špatné. Přitom se svezlo ještě pár věcí navíc.
Zdeno už v článku tu riešil základnú kontrolu LocoNet rozvodu. JKI ma pred pár mesiacmi nahovoril na komplikovanejší tester podľa DCC Müllera tu, schopný kontrolovať Railsync (DCC na pinoch 1-6) a zároveň indikovať stav a prevádzku na LocoNet pinoch 3-4. Prvá verzia bola testovaná už na Siemense, ďalšie teraz v Kokave. Vyzerá to zatiaľ ako cenovo prijateľná a užitočná pomôcka na overenie toho, či sa v krabičke X3 nachádzajú tie signály, čo sa tam nachádzať majú.
Veľmi typický motoráčik našich lokálok. Niet preto divu, že ho skoro každý železnično-modelársky fanda má vo svojej zbierke. Existuje vo viacerých amatérskych konštrukciách, ale zatiaľ je (bol?) len jeden sériovo vyrábaný vo veľkosti H0. Ten od Bramos-u.
Když může být ovladač Adam, tak dalšímu odvozenému ovladači jsem dal jméno Ewa. Je to zase trošku jiné, protože teď jsem se dostal za hranici, kdy už nejde pracovat bez displeje a zpětné vazby. Do tohoto okamžiku se to dalo vždycky nějak oklamat, ale tu hranici jsem teď musel překročit. Byl dost problém vybrat vhodný display , protože ne všechno má správnou velikost, ovládání a spotřebu energie. 
Tento pekný model som osádzal dekodérom prvý krát asi tak pred rokom. Vtedy to bola skôr jednoduchá záležitosť. Ako už mnohí vieme, tento model má osadený konektor PlugX12, ktorý je v H0 mierke skôr raritou. Nehovoriac o dostupnosti takýchto dekodérov, hlavne v danej dobe. Vložil som tam dekodér Zimo MX630F a do druhej rady pripichol dva funkčné výstupy. Zostávajúca práca bola už iba naprogramovanie dekodéra. Varianty digitalizácie sú pekne popísané aj v článku o digitalizácii TT Hektora, plus by sa dali ešte pridať variácie na tému odstraňujeme 4 piny z dekodéru PluX16.
Tak touto cestou teraz nepôjdeme
Určite ste sa už nejeden z vás zamýšľali nad tým, ako si ozvučiť svoj model zvukom, ktorý zatiaľ nie je bežne ponúkaný. Úplne logicky väčšinu napadne, tak si ho spravím sám. A túto peknú myšlienku väčšinou hneď nasleduje druhá. To je blbosť, to sa mi nepodarí.
Pokúsim sa vám v skratke priblížiť, čo sa skrýva za jedným zvukový projektom.
Článok o digitalizácii modelu T435 alebo BR107 od firmy Tillig som pred polrokom zakončil, že aj PLUX12 dekóder od firmy TRAN je použiteľný. Keďže som týmto pár ľudí nahovoril na tento dekóder, musím teraz urobiť veľkú bodku za celým článkom. A teda ako nastaviť CV, aby to všetko fungovalo ako malo.
Digitalizácia tohto modelu je triviálne jednoduchá, stačí zasunúť dekodér s NEM651 a motoráčik krásne poslúcha. Takto som ho prevádzkoval 2 roky, kým konečne neprišiel čas na menšiu prerábku.
Tento motorový vozeň zostal v Čechách po II. svetovej vojne, ako jeden jediný kus a slúžil ešte chvíľku, približne do 50-tych rokov. Pochádzal z rady VT137 094-110, 164-223 alebo 271-272. Jeho mladší menovec, prototyp M283.1 (neskôr označený ako M286.0) prišiel asi o 10 rokov neskôr.
Minule jsem dal na web dvoj-ovladač na loko pod Loconetem, který měl několik nedostatků a které jsem po připomínkách od kolegů opravil a taky pár věcí od objednatele, který taky něco našel. Jsou to drobnosti, ale musely se udělat.
Vymyslel jsem na žádost jednoho modeláře ovladač, který je trošičku jiný než stávající ovladače. Je určen na domácí ježdění pod Loconetem a teda pod IBX, Minibox nebo RKDCC. Je postaven na platforme mikropočítače Atmega8 nebo 88, které mi vyhovují po stránce pinové, vestavěných periferií a jiných vlastností (rychlost, spotřeba, dostupnost, cena).
Jeden by povedal, že zhektorováva sa. Po ošiali okolo Sergeja od firmy Roco, je tu Tillig so svojou novinkou, ktorá oslovila veľkú časť modelárskej obce.
Tento článok popisuje možnosti digitalizácie, nakoľko Tillig sa rozhodol použiť nový štandard PLUX, ktorý až tak veľkým štandardom pre TT nie je. Ak existujú aj iné možnosti, pošlite mi link alebo fotky s krátkym textom a doplníme tento článok. Ďakujem.
Včera jsem si digitalizoval 365.4. Se stejnými problémy jak píšete v článku o digitalizaci BR64 jsem se také potýkal, protože jsem se bál abych něco neulomil. A nakonec jsem zjistil, že to je ZBYTEČNÉ. U lokomotivy lze totiž jednoduše sejmout pouze kabinu.
Už aj najortodoxnejší zástancovia analógu začínajú vážne rozmýšľať o konvertovaní na digitál. A kladú stále viac a viac otázok, čo si kúpiť, ako kúpiť.
DCC je magické slovo pre všetko digitálne v modelovej železnici, ale často sa stáva, že si ľudia tomu prikladajú rôzny význam. Takže skúsime to postupne trochu porozpletať.
Pre všetkých priaznivcov parných mašín a zvlášť tých čo majú byť aj ozvučené, prinášam pár fotografií ako na to.
Konkrétne pôjde o novinku od BeckmannTT - BR38, ktorá na tratiach ČSD jazdila pod označením 365.5 do roku 1959 najviac v okolí Děčína a Prahy.
Dostala sa mi do rúk parná lokomotíva BR64 od firmy Schirmer (http://www.modelleisenbahn-schirmer.de/). Veľmi vydarený model. Je vidieť, že aj v mierke TT to už ide s kvalitou pekne hore. Cena okolo 200 EUR tiež nie je najhoršia.
Podľa manuálu (skôr priloženého papiera) a aj webu výrobcu sú pre digitalizáciu pripravené letovacie plôšky. Že áno - t.j. áno, ale výrobca pribalil aj pár mín. A o tom, ako na tie míny, sa tu s Vami rád podelím.
Do rúk sa mi dostal „kocúr“ z dielne Tibora Tišťana, ktorého ste už mali možnosť vidieť v tomto článku Model lokomotívy rady 742 v H0. Požiadavka majiteľa bola trošku nezvyklá, ak je to možné, tak svetlá v reálnych režimoch prevádzky. Poďme sa teda pozrieť, čo sa mi nakoniec podarilo zrealizovať.
Vymyslel jsem, nebo taky trochu ukradnul řešení ovládání vyhybek pomocí modelářského serva. Hodně jsem přemýšlel nad digitalizováním Kamenců, ale odrazovalo mne kompletní předělávání pohonů všech vyhybek, které jsou na ruční ovládání. A síla nutná na jejich ovládání je dost značná. Jediné řešení jsem viděl v modelářských servech, které jediné mají sílu na přestavění mých vyhybek. Šnekové provedení jakéhokoli druhu absolutně nevyhovovalo po stránce opotřebení a výdrže. Problém bylo najít nějaké schopné a opakovatelné zapojení, které by mne zároveň nezlikvidovalo po finanční stránce.
Väčšina dnes ponúkaných DCC dekodérov má od výrobcu nejakú možnosť nahratia novšej verzie firmware do dekodéra. Aby bolo možné takýto update spraviť, tak výrobcovia ponúkajú špeciálny programátor. Často za nemalý peniaz. Takýto programátor sa pripojí k počítaču a určeným spôsobom sa pripojí dekodér. Veľa ľudí toto odradí a zdá sa im to komplikované. Je treba nájsť niekoho kto má príslušné zariadenie na programovanie a má aj príslušné znalosti. ZIMO prišlo s veľmi zaujímavým riešením, jednak netreba žiadny špeciálny programátor a nie je nutné pri samotnom procese použiť počítač. Všetko čo potrebujeme je mať na klasickom USB kľúči súbor s firmware a centrálu MX31ZL. Nič viac. Tejto procedúry sa netreba vôbec báť a zvládne ju každý. Ukážeme si ako.
Je dost zajímavé, že na ovládání lokomotiv přes Loconet je poměrně dost věcí, např. Minibox, Daisy, Intelibox, EasyDCC,RKDCC, Pikosmeti a jiné podobné zařízení. Ale jen málo z nich podporuje ovládání příslušenství přes sběrnici Loconet. Většinou je to překladem do DCC protokolu, který má však jednu obrovskou nevýhodu, že je pouze jednosměrný. Nevzpomínám klony Lenzu(RS485) a například Zimo(CAN) , protože ty mají jinou sběrnici a nejdou přímo použít na Loconet.Jsou však mezi námi modeláři, kteří investovali korunky do Rail-Co, neboli Train-controlleru a na ten u nás pomalu neexistuje železo, které by ho podporovalo. Já osobně nemám Train rád, protože nemá naše návěstidla, ale „prý“ se to dá dodělat. Nevím jak, ale pokud má někdo schopnosti, může je využít a ty návěstidla vymyslet a dodělat.
Konečne sme sa TT-čkari dočkali. Konečne a aj vďaka kapitalizmu sa kvalita TT modelov zvýšila na úroveň západniarskych veľkostí N a HO. 
Vlastným menom BR 323, známa tiež ako Köf II. Na územie bývalého Československa zaviali udalosti II. Svetovej vojny približne 25 ks tejto typickej nemeckej malej lokomotívy.
Digitalizácia lokotraktora V36 (BR103) od fy. Tillig v mierke TT nie je ničím špeciálnym. Ak by nešlo ešte o pridanie LED osvetlenia v reflektoroch, ktorým to veľmi chýba.
Sliboval jsem, že udělám další úpravy Huga a tak jsem něco vymyslel. Jsou to celkem malé úpravy , ale myslím, že se dílo podařilo
Ešte v lete som sa stal šťastným majiteľom nového loko-zvuko-dekodéru SL-74 firmy Tran. Prvá otázka, ktorú som si položil, bola samozrejme kam s ním. Kedže sa jednalo o dekodér určený pre parné lokomotívy a môj vozový park zatiaľ okrem starých BTTB pár BR35 a BR56 zahŕňa iba jediný nový model a to maličkú BR80 od firmy Roco, tak bola moja voľba jednoduchá. Lokomotíva má kvalitný 5-pólový motor so zotrvačníkom a celokovový pojazd, ktorý zaručuje dostatočnú váhu a tým aj dobrý kontakt s koľajnicami.
Nový model BR56 od firmy Tillig bol na rôznych konferenciách rozoberaný z rôznych strán. Faktom je, že má nový pojazd, nový 5 polový motor, starú kasňu a prípravu na digitalizovanie. A preto ...Již dlouho používám k detekci obsazení koleje indukčně-transformátorovou vazbu a dá se napsat , že jsem už profesně zatížen na tohle vynikající řešení. Má jen jednu obrovskou nevýhodu, že se nedá použít na stejnosměrné napájení. Řešení popsané v návodu k Miniboxu se mi zdálo být trošku těžkopádné a komplikované, proto jsem navrhnul řešení po svém. Jestli je lepší a funkčnější, nechám na posouzení jiným.
Upozorňuji, že toto schéma je jen informativní a je nakreslené jen pro tuto příležitost. Jsou zaměněny piny, kvůli přehlednosti, mezi sebou. Nenavrhoval jsem nový plošný spoj, všechny úpravy se dají udělat na tom původním plošném spoji.
Popis sběrnice Denet a její komunikační protokol.
Postavil jsem ovladač lokomotiv na sběrnici Denet a Loconet a nazval Hugo4, protože je to už čtvrtá verze, kterou jsem postavil. Dokonce jsem uvažoval o přejmenování, protože je natolik jiný, ze by si to zasloužil. Hugo je určen na setkání železničních modulových modelářů, kde se využívá větší počet ovladačů a boostru. Dá se využít i na domácím kolejišti, ale protože podporuje jen jednu loko, musí jich být více, aby to mělo smysl. Ale Hugo je natolik laciný, že se oplatí ho koupit a využívat i doma.
Ak máte verziu MINIBOxu bez vnútorného ACK (asi áno, lebo verzia ALL-IN-ONE sa ešte len testuje) - máte asi podobnú skúsenosť ako ja. Hlavne keď sa testuje nastavenie mašín, je nutné neustále cvičiť s konektormi - čo nie je veľmi pohodlné. Preto som riešil "bypass"...
